Shrnutí

    Jednou v únoru jsme sehnali levné letenky do Singapuru a jezdili prstem na mapě co s měsícem času. Padaly návrhy na Thajsko a pak zpět, na Indonésii, nakonec zvítězilo Borneo, protože je nejvíc exotické a ceny letenek jsou zde díky nastupující AirAsia na velmi příznivé úrovni.

    Před touto cestou byla o trochu větší příprava přece jenom jet se stanem na rovník už v sobě chce mít pár očkování. Plánem bylo projet od jihu na sever přece jen dostupnější malajskou část Bornea, což se taky povedlo nadmíru rychle, takže jsme na zbývající cca týden času přeskočili na Filipíny. Jsme moc rád, že jsme jeli na Borneo ještě za stavu jeho masivní neobjevenosti. V současné době je tato trasa velký hit cestovních kanceláří a už by určitě neměla takový nádech absolutní exotiky. Borneo rozhodně nezklamalo, je to samozřejmě jen o jednom. To druhé, kultura a kmeny jsou dostupné ve své nezkažené formě pouze v hlubokém vnitrozemí a například na letenky do Gunung Mulu jsme neměli. Myslím, že jsme si užili každou vteřinu zdejšího pobytu a vyjma určité každodenní již zmíněné každodenní stereotypnosti navštívených míst nemám co vytknout, ale to už bych byl opravdu velký štoural. Filipíny naopak byl jako skok z ráje do pekla.  Ale peklo to bylo hezké, jen z klidného Bornea mezi vřískající jeepney, spoustu lidí a hluku – byl prostě menší šok. Projeli jsme za týden pouze severní část ostrova Luzon a primárně jsme se zaměřili na zdejší slavné rýžové terasy. Filipíny chci ještě někdy vidět celé, protože jsou neuvěřitelně zajímavé, po Indii pro mě je to druhá nejvíc osobitá země.